Lékařsko-filosofický postulát o tom, že je třeba léčit nemocného a ne onemocnění, je dávno známý, nicméně moderní terapie se většinou zaměřuje právě na onemocnění, na utlumení symptomů. Snaha o změnu této skutečnosti už probíhá.
Ještě v letech 1940 – 1945 vznikl pod vedením profesora Harolda S. Burra – z lékařské fakulty univerzity Yale a za účasti mnohočetných biologů a vědců vysokých škol výzkumný program, jehož výsledek může být shrnut v následujících větách: “Veškeré živé organismy mají elektrická pole a jako důsledek mají i pole magnetická. Tato pole mizí po smrti organismu.”
Elektromagnetická působení mají základní význam v organizaci, struktuře a funkčnosti živých systémů, jak ve zdravém stavu, tak i v případě onemocnění. V buňkách a mezi buňkami neustále probíhá prostřednictvím elektromagnetických vln výměna informací.
Elektromagnetická kmitání — to jsou nejdůležitější síly v přírodě. Řídí metabolismus, růst, distribuci hormonů, pocit bolesti, tzn. veškeré fyzické projevy života. Spojovací síly uvnitř molekuly – to jsou právě magnetické síly. Takovým způsobem ani molekuly nejsou mezi sebou spojeny fyzicky, ale pomocí elektromagnetického působení.
Člověk je složitý elektromagnetický systém, vzájemně působící s okolním světem v různém rozsahu frekvencí. Můžeme je rozdělit na základní frekvence, podpůrné frekvence a frekvence energeticko-informační výměny mezi buňkami.
Frekvence energeticko-informační výměny mezi buňkami tvoří 40-70 GHz (což se rovná 40 – 70 miliardám frekvencí za sekundu). Je to pro člověka nejdůležitější rozsah frekvencí. Základní frekvence — 7,8 a 14,1 Hz — to jsou alfa frekvence — a beta-rytmy mozku. Prakticky souvisí s fluktuacemi magnetického pole Země. Takovým způsobem, v procesu evoluce příroda ochránila člověka: lidské biorytmy, podobně jako u vidlice, jakoby rezonují s elektromagnetickým polem Země a synchronizují se.
Biologické působení elektromagnetických polí závisí především na dvou parametrech – síle a frekvenci vyzařování. V závislosti na síle rozlišujeme tepelné a netepelné působení. Pomyslnou hranicí mezi těmito oblastmi je veličina 10 miliwatt na cm2 ozařovaného povrchu. Při takové síle se mohou tkáně zahřát na několik desítek stupňů.
Na frekvenci vyzařování závisí, jak dobře se vstřebává energie v těle člověka. Například VHF vlny ( 30 – 300 MHz ) se slaběji vstřebávají v tkáních než decimetrové vlny ( 300 – 3000 MHz ), a vyzařování centimetrového rozsahu ( 3 – 30 GHz ) se může úplně “zaseknout” v živé tkáni v hloubce několika centimetrů. Na biologický systém do jisté míry mají vliv i vyzařování rozsahu velice vysokých frekvencí ( 30 – 300 GHz ).
Energeticko-informační výměna v organismu charakterizuje relativní dynamickou stálost vnitřního prostředí ( krvi, tkání organismu ) a stabilitu základních fyziologických funkcí (krevní oběh, dýchání, metabolismus a tak dále). Na energeticko-informační úrovni probíhá množství složitých procesů. Vzájemné působení probíhá v rozsahu velice vysokých frekvencí, generovaných buňkami. Při vzájemné komunikaci na frekvencích 40 – 70 GHz, vytváří buňky torzní pole, které je může fixovat v určité poloze v prostoru. Vytváří tak různé buněčné skupiny: vnitřní orgány, kosti, svaly atd.
Doktor Harold Burr z univerzity Yale zjistil, že onemocněním předchází změny elektromagnetických impulsů. Znamená to, že diagnostika energeticko-informační výměny v organismu je schopna vyhodnotit zdravotní stav člověka a především – je schopna předpovědět onemocnění a podle toho navrhnout preventivní opatření.
Testování je založeno na teorii rezonance podle principu zpětné vazby v lidském organismu. Probíhá při tom aktivace subkortikální struktury mozku – hypotalamické oblasti ( centrální ozvěna regulace veškerých funkcí v organismu ) – a následně registrace signálů, které vysílá.
K vytvoření rezonančního efektu v biosystému je nutná existence některých faktorů:
- Charakteristika nebo typ kmitočtů – spektrální shoda kmitání zvyšuje pravděpodobnost vzniku rezonančního efektu.
- Frekvence nebo množství kmitočtů za sekundu – k existenci rezonančního efektu v biosystému, musí frekvence odpovídajícího kmitání odpovídat frekvenci samotného biosystému.
- Amplituda, výška kmitání – čím je amplituda větší, tím je větší pravděpodobnost vzniku rezonance.
Biorezonanční zařízení (např. SENSITIV IMAGO) umožňuje pomocí elektromagnetických vln formovat aktivitu neuronů v mozku pacienta, na pozadí které se projevuje jejich schopnost zesilovat signály organismu (jev biorezonance).
Je třeba podotknout, že vzniku této diagnostické metody předcházely mnohočetné výzkumy, jejichž cílem bylo:
- přesné zjištění lokalizace subkortikálních struktur, odpovídajících za regulaci působení toho nebo onoho orgánu;
- navázání vazby mezi intenzitou signálu obdrženého od hypotalamu a stupněm výraznosti patologického procesu v tom kterém orgánu;
- vytvoření virtuálního modelu zdravých orgánů a různých forem onemocnění. Kromě toho existuje spousta statistických materiálů ohledně roztřídění onemocnění dle různých skupin, při čemž se bere v potaz pohlaví a věk pacienta, což umožňuje předpovídat stav organismu člověka už při vložení prvotní informace a tou je právě: pohlaví a věk.
Plné spektrum elektromagnetických kmitočtů pacienta, který je kombinací všech kmitočtů jeho atomů, molekul, tkání, orgánů a systémů organismu, představuje dva různé typy: fyziologické a patologické.Fyziologické (“harmonické”) kmitočty, jsou ty, které pochází ze zdravých orgánů. Každý orgán má specifické spektrem elektromagnetického kmitání, které je jedinečné pouze pro něj a které se při diagnostice zobrazí na monitoru v podobě grafu.
Pro každý orgán lidského organismu je určen rozsah frekvencí a následně je zapsán do grafu, například: pro srdce tvoří 700-800 Hz se zvětšením při stenokardii na 1500 Hz. Pro ledviny je to 600-800 Hz se zvětšením při zánětu na 900 Hz. Pro játra je to 300-400 Hz se zvětšením při zánětu na 600 Hz.
Graf – to je etalonový proces, zapsaný do programu – základní data ( etalonové procesy ). Testování za pomocí biorezonance a srovnávání vlnových charakteristik pacienta s etalonovými procesy, se stalo základem při vývoji novější metody diagnostiky – energeticko-informační diagnostiky – nelineární analýzy (NLS). Je to je jeden z posledních výsledků v oblasti medicíny, umožňující zafixovat a zobrazit v podobě kartogramů a grafů i ty nejmenší změny biologických struktur živého organismu. Frekvenční charakteristiky zdravých orgánů jsou systematizovány a rozděleny na 9 filtrů ( skupin ). To se pak zobrazí v grafu.
1. FILTR OBSAHUJE KŮŽI, VLASY, KOSTI, KLOUBY, VAZY
2. FILTR JSOU CÉVY, SRDCE A SVALY
3. FILTR JSOU KREV, SLEZINA
4. FILTR JSOU TLUSTÉ STŘEVO, ŽALUDEK, TENKÉ STŘEVO, SLINNÉ ŽLÁZY A JÍCEN
5. FILTR JSOU ORGÁNY POHLAVNÍHO ÚSTROJÍ: DĚLOHA, VAJEČNÍKY A PROSTATA, VARLATA, JÁTRA A ŽLUČNÍK, LEDVINY, MOČOVÝ MĚCHÝŘ, MOČOVODY
6. FILTR JSOU ORGÁNY IMUNITNÍ A DÝCHACÍ SOUSTAVY: BRZLÍK, SLEZINA, LYMFATICKÉ UZLINY, SLIZNICE NOSNÍ DUTINY, PRŮDUŠKY A PLÍCE
7. FILTR JSOU ORGÁNY NEURO-ENDOKRINNÍ SOUSTAVY: ŠTÍTNÁ ŽLÁZA, NADLEDVINY, GONÁDY, HYPOFÝZA, HYPOTALAMUS, EPIFÝZA.
8. FILTR JSOU ORGÁNY VEGETATIVNÍ A PERIFERNÍ NERVOVÉ SOUSTAVY A RECEPTORY
9. FILTR JSOU ORGÁNY CENTRÁLNÍ NERVOVÉ SOUSTAVY: MOZEK A MÍCHA
Každý filtr obsahuje informaci o několika orgánech zároveň ( jsou si frekvenčně blízké ).V průběhu testování probíhá zápis elektromagnetických charakteristik orgánu ( nebo systému ) do grafu. Každý člověk má grafy individuální, neopakují se a ani by nemohli, protože je to suma všech procesů – diagnóz ( a stupně jejich výraznosti ), a také mikroorganismů, které jsou přítomné v organismu v danou chvíli. Program automaticky porovnává etalonové procesy ( grafy ), zapsané v databázi, s grafy, které vzniknou z dat získaných od pacienta. Pokud jsou si nějaké dva grafy podobné, program nám je zobrazí jako etalonové procesy k vyšetření, ze kterých pak děláme závěr o stavu organismu.
Jakýkoliv patologický proces má svůj vlastní specifický kmitočet. V paměti počítače jsou grafy více než 10200 patologických procesů s ohledem na výraznost onemocnění, věk, pohlaví a jiné parametry.
Patologické („disharmonické“) kmitočty vznikají, když se tenké procesy řízení mění kvůli kmitání, které nepatří organismu. Tato narušení způsobí fyzické projevy onemocnění pokud regulační systém nebyl schopný je adekvátně kompenzovat.
Je také důležité zmínit, že ve zdravém organismu v neaktivním stavu se nachází velké množství mikrobů a virů, a změny frekvencí mohou ovlivňovat jejich aktivitu. Při snížení frekvence na 450 Hz se mohou aktivovat viry, při 350 Hz — mikroby.
Jev biorezonance
Neexistuje v přírodě jediný děj, který by neprobíhal bez získávání a opětovného vydávání informace. Informace je objektivní, nepřetržitá v průběhu daného děje, a představuje jakýsi „hologram“, který nám dává možnost dozvědět se o daném objektu velké množství informací. Informačním ukazatelem je biorytmus, tj. přírodní cyklické změny v živé buňce, zajišťující její funkčnost a životaschopnost, vyvolané metabolismem v ní samotné.
Biorytmus můžeme obrazně nazvat tepem planety. Příroda nemůže existovat bez systematické informace o stavu okolního prostoru, to by pak nebyla připravena ke změnám ekologické sféry a nemohla by se těmto změnám přizpůsobovat. A právě biorytmus je projevem informační energie přírody. Rozsah jeho frekvencí se mění od nízkých až k vysokým.
Nemoce nevznikají jen tak z ničeho nic. Stav kompenzace může trvat celé roky a také desetiletí. Když se objeví první příznaky onemocnění, znamená to, že proces už zašel moc daleko a mechanismy samoregulace nezvládají svou práci, tzn. narušila se harmonie všech orgánů a systémů.
Veškeré životní procesy jsou v podstatě vlnové procesy. Určité vlnové charakteristiky mají informaci o všem, co mají orgány, tkáně, buňky, … Zdraví buňky mají svojí určitou vlnovou informaci, ty nemocné zase jinou. Pokud všechny systémy pracují harmonicky – člověk je zdráv. Čím vyšší jsou kompenzační možnosti jeho orgánů a systémů, tím pomaleji nastupují procesy ničení a stárnutí. Rezervy lidského organismu jsou při tom obrovské.
Struktura fyzického pole člověka v sobě obsahuje atomy a molekuly, mající vlastnosti jaderných a atomových polí torze, což je zdrojem torzních polí. Každá buňka biologického organismu vytváří své vlastní torzní pole. Když se buňky spojí, vytvoří obecné torzní pole, které je součástí biopole organismu. Tím pádem, biopole člověka v sobě obsahuje torzní komponentu, která v sobě nese informaci o celém organismu. Tím pádem má energetické pole organismu složitý obsah, který zahrnuje skoro všechny, fyzice známé, formy energie a obsahuje veškerou informaci o celé struktuře biologického objektu.
Člověk z pohledu biorezonance
Člověk – to je mnohovazebný hierarchický systém řízení, a signály, které v něm probíhají, se dělí na harmonické ( fyziologicky zdravé ) a disharmonické ( patologické ).
Abychom se mohli vyznat v tom, jak biorezonance vzniká, postačí nám k tomu základní vzdělání. Při vysvětlování žákům jev biorezonance jistě uvede učitel fyziky následující historický příklad: „Představte si, že po mostě přejíždí ve vysoké rychlosti spousta tanků a jiných těžkých strojů a most to vydrží, ale občas se stane, že se po mostu projde rota vojáků a most se rozpadne – proběhla rezonance.“ Až tak mocná je jeho síla.
Již od 8 třídy víme, že jakákoliv buňka je obalena membránou, na jejímž povrchu jsou seskupeny různé bílkovinové molekuly. Pokud je buňka živá, je její membrána nabitá elektrickým nábojem: vnitřní strana membrány je nabitá záporným nábojem a vnější kladným nábojem. Pokud bychom v této chvíli „bouchli“ do membrány, tak se začne „klepat“ ( vibrovat ) a pochopitelně začne vyzařovat elektromagnetické vlny, protože je elektricky nabitá. „Bouchnout“ je nejpohodlnější kolmým elektromagnetickým impulsem, který vyprovokuje buňku ( nebo virus, mikrobiologický objekt, … ) a ta mu odpoví elektromagnetickým signálem „Jsem tu.“ V tu chvíli tudíž nezbývá nic jiného než se v té změti elektromagnetického šumu vyznat v tom, kde je co. Technicky vzato není realizace příliš složitá: počítač tento proces automatizoval a poskytnul nám svoji paměť k tomu, abychom do ní mohli ukládat frekvenční informaci prakticky o všech dráždičích a nemocích, které jsou lidstvu známy. Takovým způsobem můžeme skenováním rozsahu frekvencí a porovnáváním nalezené informace v organismu s frekvencemi, které jsou uloženy v paměti stroje, můžeme identifikovat konkrétního dráždiče nebo onemocnění. A to je podstata testování, jehož podstatou je to, že magnetická rezonance je univerzálním synchronizátorem biologických procesů v organismu.
Dle frekvenčních charakteristik umožňuje biorezonanční testování analyzovat funkční aktivitu orgánů a srovnávat ji s etalony procesů, provádět monitoring životních procesů, nalézat narušení – pokud jsou, určovat vzájemná propojení v systémech a orgánech. Znalosti biorezonančních etalonů bakterií, virů, helmitů a protozoidů umožňují také jejich efektivní vyhledávání.
Využití vnějších rezonančních faktorů, které odpovídají vnitřním biorezonančním faktorům, je velice důležitým a dosažitelným cílem. Umožňuje to využít přirozené, a pro člověka neškodné, biorezonanční mechanismy, přípravky a biologicky aktivní tekutiny k výhře nad onemocněním.
autor článku: MUDr. Lev Gorškov
